7. den - Užgorod a okolí (UA) - 34km

- pohodový den v Užgorodu a jeho okolí

29. 6. (pá) - Ráno se po "vodečkách" Pavel s Jardou budí už kolem 5.30 hodin našeho času, kluci v pokoji naproti (Vláďa a Luboš) mnohem déle, povodečkový stav je z postele dříve nepustil. Není kam spěchat, snídaně jsou mezi 9-10 hodin jejich času. Odpočíváme, hledáme na netu, posíláme zprávy facebookem a podobnými "pavlačemi". Překvapivě i zde běží bezplatná wifi docela dost rychle. Zároveň jako kulisu máme puštěné v místní TV nějaké americké slátaniny hrané ukrajinskými herci, kteří se rádoby smějí umělým smíchem vlastní hlouposti. Luboš už se těší na staropramenského vyprošťováka. Je opět krásně jasno a konečně ráno i přijatelných a dosud nevídaných pouhých 20 °C. Děsí nás předpověď na zítra - má silně pršet od půlnoci až do 12 hodin. Večer to slovenský Aladin trochu vylepšuje, ale ani tak to nevypadá dobře.

Jelikož na hlavní silnici na kolech nemůžeme, zažíváme místní klasiku: silnici jeden výmol vedle druhého. Tvoří se zde paradoxní dopravní zácpy: jelikož auta musejí objíždět výmoly, silnice se stane jakousi jednosměrkou ovšem s provozem v obou směrech. Zácpy jsou tam, kde jsou výmoly, rozuměj tedy všude. Do toho 4 blázniví cyklisti (je to opravdu silný adrenalin) a k tomu ještě odzadu houkající hasiči a naproti vskutku originální cestáři. Traktorem typu Zetor 25, čili z 50. let min. století hloubí malou stružku, přičemž okolo je vše totálně rozbité. Nu vot těchnika! Tady by snad pomohlo jen pár kil trhaviny a vše postavit znovu. Klasika, pouze jeden pracuje, 5 dalších silničářů kouká kolem něj. Něco nám to připomíná... Ještě jeden hororový přejezd přes silnici, foto pěkného kostelíka (mimochodem církevní stavby i třeba nádraží v Užgorodu jsou překrásné). Cesta dál do Užgorodu je i přes silný provoz relativně v pohodě s menším množsvím děr (na místní poměry). Též si musíme vyfotit místní rozvody plynu - pro nás něco zcela nepochopitelného - trubky ve výšce asi 3 m nad zemí a táhnoucí se podél celých vesnic, jedinou asociací je film "Výbuch bude v pět".

Užgorod je ale napohled celkem hezké město se 113 tisíci obyvateli, s malým "Karlovým mostem", jak jsme si ho sami pojmenovali a pouličními umělci, kteří ke koloritu patří. Lidé jsou zde povětšinou v pohodě a velmi milí až na pár otravných pobudů, žebrajících o "děňgy dlja ich ródiny", ukazujíc přitom fotky jejich dětí. Místní hrad není nijak zvláštní, obzvláště cesta po rozbitých kočičích hlavách k němu neláká k jeho návštěvě. Opevnění a hradby jsou ale pěkné a zajímavé. Do hradu jsme nakoukli jen za vstupní bránou (peníze za vstupné by nebyl problém, ale co s kolama?). V centru města si uděláme společné foto s místními mladými krasavicemi. U nábřeží řeky "Už" si dopřáváme posezení jako praví "zápaďáci", jelikož je i zde na promenádě pro nás ještě celkem levně. Cesta zpět opět vede nejprve přes "Jezerní ulici", jak ji nazval Pavel. Ulici tvoří odhadem tři 30 cm hluboké kaluže, každá má délku nevídaných asi 50 metrů. Na kolech se dá jet po okraji, ale pro auta asi něco zcela nereálného. Cesta zpět do Cholmoku vede opět přes místní děravé silnice, po cestě si ještě v místních potravinách dáváme dobré vychlazené lahváče po á 8,50 UAH. Lahve se nevracejí, házejí se rovnou do kontejneru, Luboš říká, že jinde je místní házeli dokonce jen za sebe. Prostě třídění odpadu a životní prostředí jsou pro ně dosud zcela neznámé pojmy. Po cestě si ještě fotíme několik povozů s místními kočovníky a hurá zpět na hotel. Večer se rozšoupneme a dáváme si nejdražší jídlo z nabídky za 180,- UAH, chuťově na jedničku. K tomu pár vodeček Kozácká rada, do jedné nohy, do druhé, do třetí... Odcházíme na pokoje jako chobotnice. Po dnešních prohlídkových 34km usínáme tvrdým spánkem.