8.den-Cholmok(UA)-Michalovce (SK)-57km, návrat

- deštěm zmáčená cesta zpět

30. 6. (so) - O to horší bylo ranní probuzení do příšerného deště. Podle radaru nadlouho, co už tedy, vyrážíme vstříc domovu a nepohodě. Pavel hlásí: tak to nás dnes pro změnu čeká "Rallye tisíce jezer" - silnice samá díra a tyto díry po okraj naplněné vodou! Vláďa s Jardou posledních rovinatých 30km po přejetí hranic pojali jako časovku s průměrem přes 30 km/h. Pavel s Lubošem si v klidu dávají zastávku v Pavlovciach nad Uhom v hospůdce 7. (!) cenové skupiny, kde mají otevřeno už od 8 hodin. Tři borci tmavší pleti, napohled vypadající jako vyhazovači z baru, v poklidu hrají automaty, ostatní ranní štamgasti se s námi dávají do řeči. To jedete na kolech až z Česka? A my že ano. Tak to musíte ujet denně aspoň 100km. Luboš na to: někdy i 200km. A místní štamgast: "Do boha, veď to nejazdí ani Sagan". Po dopitém poháru Šariše za v dnešní době už nevídaných 0,75 Euro (!) pokračujeme dál vstříc kapkám, které se v blízkosti Michalovců proměňují v totální průtrž mračen. Ale už jsme tu, na nádraží v Michalovcích. Do květináčů v nádražní hale ždímeme promočené oblečení a převlékáme se do relativně suchého, co jsme uchránili v báglech. Ještě před odjezdem rychlíku Ondava stihneme Zlatého bažanta a tureckou kávičku. Rychlík Ondava jede na čas. Po chvíli vykoukneme z okna a vidíme pravé "Osady havranů". "Kopčem" a "Veverčák" jsou bohužel v dálce, takže na naše snědé přátele ve vybydlených papundeklových bytech nedohlédneme. V Košicích máme čas, tak doplňujeme kalorie a hlavně si kupujeme "palivo na dlouhou cestu" - meruňku 40%.

Do Pendolina, které má jen 3 stojany na kola po dohodě s průvodčím, dáváme kola čtyři, jelikož máme místenky i pro kola v pořádku. Ten nechápe, jak se nám mohlo podařit přes Internet objednat místenky pro 4 kola. Inu, je to naše know-how. Stejně, a možná ještě více se tomu podivuje paní průvodčí za Ostravou, ta nakonec uznala, že jsme první, komu se takto podařilo nákup jízdenek ošálit. KDEPAK NA NÁS!!!

Cesta okolo Tater a Malé a Velké Fatry probíhá v klidu s pěknými horskými výhledy. A to jsme si mysleli, že je dobrodružstvím konec. Ani náhodou. Asi proto, že jsme po cestě nakupovali pohlednicové magnetky, jsme opět jako magnety na neobvyklé příběhy. Po přejetí hranic s Českem se k našim sedadlům přifařila osoba, vypadající též jako z Osady havranů. Prostě asi Kopčemův nevlastní bratr. Začal do nás hrnout neskutečné bláboly, a čím víc mu Vláďa přizvukoval, on přidával na lžích. Naštěstí Ostrava - hlavní nádraží byla jeho konečnou, ale mezitím jsme si museli ještě vyslechnout mnoho o Stodolní ulici. Dále už Pendolino jelo standardních 160 km/h, takže zpoždění 11 minut ze Slovenska jsme nakonec dohnali.

V Česku je krásně a už se těšíme na setkání s Tondou, našim skvělým řidičem, který nás z Pardubic veze autem domů za vyprávění mnoha historek. Vítej, domove, po 8 dnech a ujetých 952km na kole a cca 750km vlakem zpět jsme si zase splnili další sen.... -:) -:) -:)